NEDRÁŽDIT MAMBU BOSOU NOHOU

Česká republika, ačkoliv neleží v tropické Africe, zaznamenala v poměrně krátkém časovém sledu tři uštknutí mambou. I když pokaždé to byl napínavý příběh, který prostřednictvím bulvárních i seriózních médií sledoval s mrazením v zádech v přímém přenosu celý národ a vždy v něm hrála hlavní roli trestuhodná nezodpovědnost, popularitou (zaujal, na rozdíl od současně probíhajících voleb, i britskou BBC), bizarností (kam se hrabe fantasmagorický seriál na ČT „Labyrint“!) a bohužel možná i důsledky pro chovatele ten poslední, všechny ostatní předčí nejméně o pět mambích délek. Jak napsal ve svém blogu v časopise Euro 5. října známý ekonom Miroslav Zámečník (který mimochodem s teraristy i zoologickými zahradami velice sympatizuje) „Mamba za nic nemůže. Odnesou to teraristé (kteří také za nic nemohou)“.

Já zprávy o uštknutí jedovatým hadem sleduji vždy s velkými obavami a říkám si: „Zakážou to teď, anebo až příště?“ Heslo „Uchráním naše děti před hadím jedem!“ je totiž ideálním sloganem pro politika, který nemá žádný program a chce získat hlasy veřejnosti vystrašené zprávami médií. Ty jsou formulovány tak, aby čtenáře co nejvíce zaujaly – tedy šokovaly. I jinak neschopný politik má tak šanci získat podporu veřejnosti nekontroverzním programem - inu, kolik voličů by zákaz postihl? Těch 66 registrovaných chovatelů jedovatých hadů? A vy byste chtěli, aby vás vystěhovali z domu, ve kterém se zabydlila mamba?

Až doteď to naštěstí vždy dobře dopadlo. Díky profesionalitě MUDr. Jiřího Valenty z Toxinologického centra VFN nikdo z uštknutých nezemřel (a to platí i nadále – podle lékařů je tentokrát příčinou smrti „chovatelky*“ jiná než jed mamby), detaily předchozího případu médiím tak trochu unikly a případ zapadl dříve, než někdo stačil hysterii rozpoutat.

Ani děsivý hlubočepský případ se, z pohledu občana sledujícího televizi, rozhlas, internet a noviny, nejevil nijak obzvláště dramaticky. Petr Velenský, kurátor plazů z pražské Zoo, situaci komentoval uvážlivě a s použitím rozumných argumentů uklidňoval diváky. Mezinárodně uznávaný chovatel a zručný lovec jedovatých hadů Tomáš Bublík, který nabídl své služby policii, zase přesvědčil veřejnost, že situace je pod kontrolou a uprchlá mamba již nedostane šanci nikoho ohrozit. A skutečně, když místní zahrádkáři našli mambu v koruně stromu, policie okamžitě zasáhla a přivezla své spolupracovníky - lovce hadů. Všem šlo o totéž: odchytit mambu a předejít tak dalším uštknutím i panice. První na místo dorazil pracovník pražské zoologické zahrady pan Jan Masopust. Jediným nástrojem, který stačil popadnout – koštětem – zabránil mambě, aby zmizela ve větvoví, shodil ji ze stromu a vyhnal ji z hromady suchých větví. Z této fáze odchytu je však na tolik populárním videu vidět jen konec, kdy na scénu vstoupil Tomáš Bublík a rukou v kevlarové rukavici hada zkušeným chmatem bezpečně ulovil.

To mohla být šťastná tečka za nešťastným případem, pokud by však jedny vášně nenahradily jiné. Těžko pochopit, jaké pocity nedocenění a křivdy zatemnily mysl dosud racionálně a efektivně jednajícího „herpetologa**“, že neunesl slávu televizní hvězdy první velikosti, jíž se v té minutě stal a začal úplně zbytečně urážet svého „spolubojovníka“ i pražskou Zoo jako takovou. A neuvážlivá slova šla rovnou do sdělovacích prostředků – stačí si přečíst např. článek nadepsaný Drsná hádka kvůli mambě! „Lháři, mám jich plné zuby,“ vzkazuje pražské zoo odborník https://www.expres.cz/mamba-zelena-odchyt-0o7-/zpravy.aspx?c=A181007_144956_dx-zpravy_stes . A to věděl, že je zrovna otevřená novela zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání včetně odstavců § 13, které upravují chov druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči. Že nový návrh požaduje, aby velké savce a především kočkovité šelmy směly chovat jen zoologické zahrady. A v tento moment není nic snazšího než k odstavci o zákazu chovu tygrů doplnit jedovaté hady. A takové hlasy se okamžitě ozvaly z různých stran: „Podle ředitele táborské zoo Evžena Korce: „Problém je v tom, že některá zvířata by vůbec neměli chovat soukromníci. Například jedovaté hady by měly chovat jenom zoologické zahrady.“. Pod dojmem narůstající četnosti hadích uštknutí, v situaci, kdy si mambu odněkud dokázala opatřit osoba, která je absolutním protipólem seriózních chovatelů a také v  reakci na urážlivé výroky nejviditelnějšího představitele obce chovatelů jedovatých hadů vůči pracovníkům pražské Zoo, zareagovali i někteří činitelé, v jejichž moci změna zákona je, rovněž impulzivně – vyslovili se pro úplný zákaz. A představitelé zoologických zahrad se veřejných debat o jedovatých hadech přestali účastnit.

Konflikt mezi teraristy a zoologickými zahradami považuji za krajně nešťastný. TSP vždy brala zoologické zahrady, ať už pražskou, plzeňskou, nebo i další, za své přirozené spojence. Mají velký vliv a styky na nejrůznějších úrovních, dokážou pronikat do sdělovacích prostředků, jejich zájmy se s našimi v lecčems shodují. Už jen kolik členů TSP v zoologických zahradách pracuje – často ve vrcholných funkcích nebo na chovatelských postech Ale i po stránce odborné jsou pro nás Zoo nepostradatelnou základnou, mají možnosti, které běžný soukromý chovatel nemá. Ale i pro zoologické zahrady je určitě spolupráce s námi a vzájemná výměna zkušeností přínosem. Když máme problém, kdo nám může pomoci? Napadá Vás někdo? Kdo z nás je VIP nebo alespoň kamarádem nějaké význačné celebrity, poslance či spolužákem ministra? Kdo má telefon na Andreje? Dokázal by pro nás nepříznivou situaci zvrátit některý lobbista – třeba Tonda Blaník?

Ale vraťme se k posledním hadím causám. V souladu se známým výrokem Karla Marxe, že dějiny se opakují, a to poprvé jako tragédie a podruhé jako fraška, následoval hned případ ohrožení hypermarketu v Orlové neznámým hadem. Kvůli strachu vybičovanému předchozí hysterií a přiživovanému dalšími debatami byl hypermarket několik dní zavřený, čímž zajisté vznikla provozovateli dosti velká finanční ztráta. Hada se dlouho nedařilo najít, až když do Orlové přijel pan Tomáš Bublík a tajuplného hada – mládě užovky obojkové – konečně před televizními kamerami odchytil. O tom, že ho našel přilepeného na lepovém pásu, který v obchodě instalovali pracovníci ostravské Zoo, zprávy médií většinou mlčí.

P.S.: V cause došlo, pravděpodobně vinou novinářů, ke zmatení titulování některých aktérů. Jen na vysvětlenou:

„Chovatelkou*“ není osoba, která si hada opatří k prapodivným účelům (? ukončení vlastního života ?) a nemá pro něj žádné, ani provizorní terárium.

„Herpetolog**“ není chovatel či lovec hadů. Je to vědec, zpravidla pracovník odborné instituce, který plazy zkoumá, výsledky publikuje a přednáší o nich. Herpetologem není ani autor těchto řádků; z určitého pohledu by snad mohl být označen za herpetologa amatérského.

Petr Kodym

 

NAJDEME ALTERNATIVU ZÁKAZU CHOVU JEDOVATÝCH HADŮ?

Je nabíledni, že situace spěje k úplnému zákazu chovu jedovatých hadů, aktualizace zákona o zvířatech vyžadujících zvláštní péči je v běhu a otázkou není, zda se tam „jedáci“ objeví, ale jaká míra restrikce to bude. V této chvíli bychom se chtěli postavit za chovatele jedovatých hadů a navrhovali bychom upřesnění podmínek pro jejich chov cca v tomto znění:

Podmínky pro chov jedovatých hadů

(Návrh – verze 01)

Osoba, která chová jedovaté hady nebo i další zvířata schopná způsobit zranění ohrožující život chovatele a v případě úniku i dalších osob (dále již jen „jedovatí hadi“), musí mít licenci. Druhy jedovatých hadů, k jejichž chovu je licence požadována, jsou stanoveny prováděcím právním předpisem. Žadatel o licenci opravňující k chovu jedovatých hadů je povinen prokázat, že

  • je k chovu jedovatých hadů způsobilý zdravotně i odborně. Při posuzování dosavadní chovatelské praxe žadatele mohou státní orgány přihlížet i ke stanovisku odborných chovatelských společností,
  • chovatelské zařízení je umístěno ve zvláštních uzavřených prostorách zabezpečených tak, aby z nich zvíře nemohlo uniknout ani do ostatních místností, ani do venkovního prostoru, přičemž chovné nádrže jsou uzamčené a dokonale zajištěné proti úniku zvířat

Nabízet a poskytovat jedovaté hady k prodeji, výměně či deponaci jsou oprávněni pouze držitelé licence opravňující k jejich chovu, a to opět výhradně držitelům licence.

Návrh textu jsem konzultoval s kurátorem plazů Petrem Velenským a s herpetologem RNDr. Ivanem Rehákem, CSc. (oba ze Zoo Praha). S návrhem se ztotožnila Zoo Praha jako instituce. Proto jsme požádali ředitele pražské Zoo Mgr. Miroslava Bobka, aby náš návrh přenesl jako podklad k diskusi na půdu Unie českých a slovenských zoologických zahrad i jinde a aby tuto verzi podporoval proti návrhu úplného zákazu.

Ještě předtím jsem návrh předložil třem špičkovým chovatelům jedovatých hadů – čelným představitelům Spolku chovatelů jedovatých plazů (SCHJP), jediné organizace v ČR specializované na tuto skupinu plazů. Pan Miroslav Dohnal, předseda SCHJP, jakož i pan Jiří Hejduk s návrhem souhlasili, zatímco Mgr. Stanislav Hakl vyjádřil námitky. Má pravdu, že není jasné, jakou konečnou podobu nabydou tyto stručné a tudíž i nejednoznačné zásady nastíněné na 12 řádcích. Otázky budí i přechodné období. Domnívám se, že u stávajících chovatelů, pokud jsou registrováni "postaru" a neudělali žádný průšvih, by mohlo být získání licence zjednodušené.

Návrh namísto „povolení k chovu“ zavádí termín „licence“, ale ve skutečnosti zpřísnění oproti stávajícímu stavu není až tak veliké. Možnost chovat jedovaté hady by zůstala, je to alternativa nesrovnatelně lepší než úplný zákaz. Chovatelé jedovatých hadů by měli být motivováni k tomu, aby si licenci vybavili, své chovy registrovali a vylepšovali své bezpečnostní standardy. Podmínky musejí být přísné, ale v zásadě splnitelné: byrokratické procedury by neměly být nadmíru složité, výše poplatků by měla být přiměřená. Pokud by většina slušných a odpovědných chovatelů jedovatých hadů neměla šanci licenci k legálnímu chovu získat, přešla by na chov ilegální v konspiračních podmínkách, a vymkla by se jakékoliv kontrole. Tím by se riziko nebezpečných incidentů výrazně zvýšilo a legislativní úprava by byla kontraproduktivní.

Doufejme, že diskuse nad návrhem bude konstruktivní, bez zbytečných emocí, a že se podaří zachovat možnost legálně chovat v České republice jedovaté hady i do budoucna.

Petr Kodym

Facebook